|
Den 4 - Přechod masivu Monte Baldo, oblast Lago di Garde, Itálie
 Lehká tůra po hřebenu masivu Monte Baldo, ležícím na východní straně jezera Lago di Garde. Za dobrého počasí výborná vyhlídka na všechny strany. Přístup je možný z Malcesine lanovkou i pěšky, z druhé strany několik cest nahoru. Za bouřky nebezpečné, jde nejvyšší bod v dalekém okolí. Výstup na nejvyšší bod Cima de Valdritta, 2218 m.n.m snadný.
Popis cesty: lanovka u chaty M. ga Dossioli - po silnici SP8 a SP3 (směr Ferrara di Monte Baldo) k odbočce na turistickou značku 652 (pozor, pěkně schovaná odbočka) - dále po cestě č. 66 na hřeben - po vrcholové cestě č. 651 - odbočka na Valdrittu, až k lanovce. Po polní cestě a chaoticky lesem dolů k silnici a zpět ke stanici malé lanovky. Celkem cca 6-8 hodin, podle délky kochaček :)
Mapa: Kompass č.101, Rovereto, Monte Pasubio, 1:50 000
Den 6 - Via Ferrata Sentiero attrezzato dei Colodri, Arco, Itálie
Lehká zajištěná cesta, na dopoledne nebo večer, krátká s pěkným výhledem na Arco a sever Gardy. Nedá víc než 2 hodiny i s návratem. Výchozím bodem je parkoviště u kempu Arco.
Odkazy:
Klettersteig atlas, cesta č. 406
http://www.jbeeres.de/beeres.i.j/steig_25.htm
http://www.kv-fernblick.de/klettern/klettersteige/gardasee/arco.html
http://www.viaferrata.nl/Italie/kdz46%20colodri.htm
Den 7,8,9 - Okruh ve skupině Rosengarten, Via ferrata Laurenzi
 Rosengarten je malebná horská skupina (méně známý italský název Catinaccio) na půl cesty mezi Bolzanem a Cortinou dAmpezzo. Je to věnec skal, vystypyjících do velké výšky oproti okolí. Je to domov legendárního krále Laurina. Z hlediska vzdáleností jde o poměrně nepřístupnou oblast. V jednom dni se toho mnoho zvládnout nedá, doporučuji 2 nebo 3 dny. Všechno je daleko, ale je rozhodně co obdivovat. Nejlépe je celá oblast přístupná z Val di Fassa. V našem případě jsme zvolili oblast mezi vesnicemi Mazzin a Pozza di Fassa. Odtud lze použít lanovku údolím Valle del Vailet nebo (prý) mikrobus z Mozonu k chatě Rifugio Gardeccia. V oblasti je mnoho chat, trekovat se tu dá skvěle.
Popis cesty:
Den 7: Mazzin - po silnici SS48 zpět - odbočit do Mozzonu (30 min.) - dále údolím Valle del Vaiolet po č. 579 a 546 - podle lanovek (někdy značený, někdy ne) ke konečné dlouhé lanovky pod Cima di Curaton (2 h) - podle šipek k Rifugio Gardecca (30 min.) - po cestě č. 546 k Rifugio Vaiolet (1 h) - po č. 584 do sedla k chatě Passo Principe (1,5 h) - nakonec po č. 554 k chatě Rifugio Bergamo (45 min.). Celkem asi tak 7 hodin. Chata Passo Principe je dlouhodobě zavřená, jinak je uvedená cesta bez technických i orientačních problémů. Chaos je jen dole v údolí, ale je tam spousta cest a orientovat se dá podle okolních kopců, silnice a lanovky úplně v pohodě. Sestup k Rif. Bergamo je nepříjemný v suti.
Den 8: Rif. Bergamo - po cestě č. 3A na rozcestí (45 min.) - po č. 3 cestou Bärenloch(1,5 h) - na rozcestí doprava po č. 4 k chatě Tierser Alpl (30 min.) - po č. 3A do Molignon Passu (1 h) - dále po via ferratě Laurenzi až k vrcholové knize (min. 2h). Celkem cca 6 h).
Cesta až k ferratě v pohodě, jen snad cesta č. 3 vede kuloárem, kde by mohly padat šutry. Laurenzi ferrata je velice vzdušná, vede rozeklanými špičkami hřebenu Molignon. Skládá se ze dvou částí. První asi půlka vede k vrcholové knize, je drsná ale bezpečná. Dobré jištění, jedině v závěru je téměř kolmá stěna asi na 6 délek, bez stupů a dolů. Nepříjemné. Další část je ale opravdu hustá. Není vlbec jištěná, i když by si to vážně zasloužila. Je to tak max. metr široký hřebínek, vlevo i vpravo díra jako do pekla s někdy i 3m vysokými výšvihy. Pro nás po nočním bivaku to bylo fakt moc, moc hustý. Absenci jištění jsme brali jako podraz, úsek je opravdu nebezpečný, adrenalin neadrenalin.
Den 9: Vrcholová kniha ferraty Laurenzi (teda spíš díra pod převisem opodál)- před vrcholové plató k druhé části zajištěné cesty - konec ferraty (2,5h, huráááá) - jezero Antermoia (15 min) - chata Rifugio Antermoia (15 min) - po cestě č. 580 údolím Val de Udai do Mazzinu(2 h). Celkem 5, za dobrého počasí i méně.
Cesta po hřebenu je nářez (viz. popis výše), dolů k druhému úseku ferraty to docela jde. Ferrata je velice strmá s minimem stupů, obzvlášť poslední úsek, který je téměž kolmý a stupů je málo (žádné). Vzhledem k tomu, jak jsme vypadali, je možné zkreslení a přehánění. Pro nás to byl ale nářez. Cesta od chaty Antermoia je super, krásný výhled o údolí a romantické údolí Val de Udai. Balzám na duši.
Mapa: Grödner Tal, Val Dardena-Sella-Marmolada, freytag&berndt, 1:50 000
Odkazy:
http://www.qsl.net/ok1tuo/catinaccio.html
http://www.voltek.cz/dolomity/masivy/catinaccio/catinaccio_popis.htm
http://www.tierseralpl.com/deu/wegenetz.htm
http://www.tierseralpl.com/klettersteige/laurenzi_eng.htm
Den 12 - Výlet po náhorní plošině Pokljuka, Slovinsko
 Pokljuka je náhorní plošina mezi Bledským jezerem a masivem Julských alp, vysoká tak od 1200 až 1500 m.n.m. Hezky se hodí na lehkou tůru nebo jednodenní výlet. Je tam kupa planin s původními stavbami, pastviny a hluboké lesy. Oblast je snadno dostupná a dobře značená. Máme bohužel starou mapu, kde některé cesty nejsou, asi to trochu přeznačili. Cest je tu ale tolik, že to moc nevadí.
Popis cesty: Sporthotel Pokljuka - po silnici na Mrzli Studenec(30 min.) - odbočit vlevo na planinu Kranjska dolina (30 min.) - dále na Blejsou koču (1633 m.n.m.) (1,5 h) - zpět přes planinu Javornik k Sporthotelu (2 h). Celkem 4-5 hodin.
Mapa: Julishe Apen, Freytag&Berndt, 1:100 000, rok vydání tak před 20ti lety, německá verze :)
Odkazy:
http://www.bohinj.si/narava/pokljuka_en.html
Den 13 - Okruh dolinou Zadnjica, Julské alpy, Slovinsko
 Výlet na půl dne dolinou Zadnjica, obcházející masiv Ozebniku s pěknými výhledy ma masivy okolo Pogačnikova domu, Luknji a Velke Špicje. Mírně náročná tůra, výstup do sedla pod Zasavskou kočou (myslím že cesta nahoru je Čez dol) dlouhá a únavná. Nahoře je ale moc pěkná planina a pohledy na okolní kopečky. Vděčný výlet, např. jako trénink pro drsnější výstupy v oblasti.
Popis cesty: Kemp v Trentě u Soči - podle řeky ke Koče Zlatorog (30 min) - dále dolinou Zadnjica až na konec k rozcestí (1 h), tam nahoru jako Čez dol, Zasavska (2 h) - přes planinu Trebiščina a Smerčje - po silnici zpět do kempu v Trentě. (1,5 h). Celkem tak 5 h.
Mapa: Julishe Apen, Freytag&Berndt, 1:100 000, rok vydání tak před 20ti lety, německá verze :)
Odkazy:
např. tyto, na webu je o julkách ale hromada stránek
http://sweb.cz/slovinsko2002
http://slovinsko.wulf.cz
Den 14 - Vodopády na potoce Martujlek, Julské alpy, Slovinsko
 Náš poslední výlet, dolinka potoka Martuljek. Výchozím bodem je vesnice Gozd Martuljek. Pohodový výlet, lehké. Na konci je krátká zajištěná cesta, zpřístupňující horní část vodopádu Slap II. Parkovat se dá hned za mostem, je tam plácek.
Popis cesty: parkoviště v G. Martuljek - kousek po silnici na druhou stranu od mostu a doleva mezi baráky, dál po šipkách. Na rozcestí asi po 15 minutách se dejte doleva a u mostku před potok (je tam i jez) se dejte levou cestou. Sice je tam cedule jako že na vlastní nebezpečí a tak, ale z toho si nic nedělejte, o hodně byste přišli. Dojdete až k Slapu I. Dál nahoru asi 1 h ke Slapu II. Zpět lze zvolit právě doporučenou cestu, je to rychlejší. Celkem je to tak na 4, max. 5 hodin (když je to samá kochačka ;).
Mapa: Julishe Apen, Freytag&Berndt, 1:100 000, rok vydání tak před 20ti lety, německá verze :)
Odkazy:
http://www.kranjska-gora.si/popup-pano-ang.php?picFile=pano-pol-martuljkov-slap
http://www.kranjska-gora.si/index.php?i=43
| 
