|
Den 1, sobota 9.srpna 2003
 Páteční přípravy jsou náročný, do postele se dostáváme až v půl 11ctý a budík nařizujeme na půl 3tí. Ve 2 mě Honza budí a informuje o tom, že ještě neusnul. Na to, že nás čeká 800km, je to tedy odvážné.
Vyjíždíme po 3tí hodině ranní, nejdříve se stavujeme u Shellu a dofukujeme gumy. S Pavlem a Bárou máme sraz v 5 na Cínovci. Bereme plnou nádrž, pokračujeme přes Drážďany, Berlín do Sasnitzu. Za Berlínem nás čeká brutální zácpa, plazíme se tu asi hodinu. Do Sasnitzu přijíždíme asi v 15:00 a čekáme na trajekt. Na trajektu se nám líbí, je veliký, osmipatrový a vejsou se do něj i vlaky. Trošku jsme pospali, asi 2 hodiny, ale stále nás budí nějaký arabové svým křikem. Jdeme si koupit do místního duty-free shopu vodu a oříšky (2,5 Euro). Pak se sluníme na palubě, fouká studený vítr, ale je příjemně. Plni elánu vyjíždíme z trajektu a míříme směr Malmoa Goterborg. Střídáme se v řízení, asi 20 km před Goterborgem stavíme (asi v 1:30) stan na odpočívadle, protože jsme úplně na kaši. Rychle usínáme.
Den 2, neděle 10.srpna 2003
 Pokračujeme Švédskem k norským hranicím. Před čárou bereme benzín. Na hranicích nás vůbec nikdo nekontroluje, není tam ani žádná viditelná hranice. Před Oslem dáváme na odpočívadle oběd a jedeme do města. Mýtné do Osla je 15 NOK. Nemůžeme najít parkování v přístavu, tak parkujeme u královského paláce. Procházíme město po Karls Johan Gate, prohlížíme universitu, parlament, hrad, přístav a radnici. Město není architektonicky nijak úžasný, ale dělá na nás dobrej dojem, je tu pohoda. Ke konci výletu v Oslu jdeme do Vigelandparku. Opět sochy nijak propracovaný, ale příjemný to tu určitě je. Když jsme stáli na křižovatce, vyskočil z boční ulice z auta chlápek s foťákem k naší SPZtce se slovy "Momento, foto!". Nevíme, co to znamenalo. Když nám klapla zelená poděloval a frčel do svýho auta. Ve městě jsme trošku bloudili, jednosměrky nás zahnaly do tunelu pod městem. Parky v Oslu jsou krásně sestříhané, všichni se tu povalují, je tam málo psů a hodně lidí griluje na trávníku. Kolem košů byl ale pěknej bordel. Po prohlídce města hledáme ubytování na ostrove Bygdøy, ale nic nenacházíme, je tam jen bordel. Jedeme tedy za město, kde kempujeme na parkovišti.
Den 3, pondělí 11.srpna 2003
 Ráno jedeme do olympijského střediska Holmenkollen. Jdeme do muzea a na rozhlednu (50 NOK) – pozorujeme odtud přístav. Poté se vydáme opět na ostrov B....., kde je pro změnu vikingské muzeum, muzeum Fram a Kontiky. My jdeme pouze do vikingského (40 NOK), Pavel s Bárou navštíví též Fram (30 NOK). Mezitím, co si P. a B. Prohlíží exponáty v muzeu, my se flákáme u přístavu. Na břehu je hromada škeblí. Ve 3 hodiny vyrážíme směr Hamar, kde se zastavujeme u olympijské haly na rychlobruslení a v krásném skanzenu v přírodě. Podél celé cesty je krásné jezero Mjosa, které je největší v Norsku a měří asi 100 km. Trošku se kazí počasí, začíná nám pršet. Jedeme dál, do Lillehameru. Je to moc pěkné olympijské městečko u jezera. Chceme navštívit skanzen „Mauhovstigen“, je ale už 19:00, takže nevíme, zda bude ještě otevřeno. S úžasem zjišťujeme, že je skanzen otevřený a ještě ke všemu nemusíme platit žádné vstupné. Jdeme tedy dovnitř, okukujeme náááádherné domečky! Tímto bezva tahem jsme ušetřili asi 140 NOK, protože vstup do skanzenu je za 70 NOK/osobu. Po prohlídce Lillehamerského skanzenu hledáme nějaké vhodné odpočívadlo, kde se utáboříme a přespíme. PRŠÍ:(
Den 4, úterý 12.srpna 2003
 Ráno je docela příjemné, neprší! Snídáme, balíme věci a jdeme se ještě před odjezdem kouknout do lesa, který máme hned u nosu! Po krátké procházce přinášíme z lesa dva krásné hřiby a jednoho kozáka. Máme radost, houby tu fakt rostou! Pokračujeme dál do Otty, navštívíme zde turistické středisko a pochvalujeme si ho!:) Mají tu různé mapy a materiály! Vše zajímavé pobereme a vyrážíme do Sprangetu v Rondane. Cestou nás čeká jedna mítnice (10 NOK), kde do obálky sami vhazujeme peníze, vyplníme formulář, otevřeme závoru a vjíždíme do „království“:) Je zde krásná chatičková osada, všichni mají na střeše místo tašek trávu. Spranget je parkoviště uprostřed doliny. My vyrážíme asi na 5-ti km procházku na Rondasbru. Je zde jeden komplex u jezera. Fouká vítr a začíná mírně pršet, vracíme se tedy zpět. Cestou sbíráme borůvky, jsou jich tu hromady. Kempujeme kus za Ottou, zajdeme do lesa na houby, kterých přinášíme za malou chvíli asi 2 kg. Večer děláme všichni dohromady smaženici a do noci tlacháme:)
Den 5, středa 13.srpna 2003
  Brzy ráno (5:00) balíme stan a jedeme zpět na Spranget. Zvolili jsme tentokrát jinou cestu a setkáváme se s novou mítnici k chatě PeraGynta (30 NOK). To se nám zdá docela dost, takže se obracíme a bereme to stejnou cestou jako včera. Ze Sprangetu vyrážíme v 7:00 na celodenní trek. U chaty Rondasbru jsme asi v osm. Včerejší večerní smaženice nám nejspíš neudělala moc dobře, protože jsme oba nuceni co nejrychleji vyhledat WC:) Je ale pravda, že si tu potrpí na kvalitu, takže i tato místnost je výborně vybavena, vše krásně obloženo dřevem, prostě jako v pokojíčku:) Poté se tedy již konečně vydáváme na výlet směr Ronslotet. Údolí je krásné, teče tudy potok, který nám dost hodně připomíná potůček v údolí Lukňa ve Slovinsku – jen ten porost lišejníků ve Slovinsku nebyl. Uprostřed údolí ale začíná pršet, poměrně značně a bohužel prší až do konce našeho výletu:( Když přicházíme na konec údolí, čeká nás docela dlouhé stoupání morenou do sedla. Vzhledem k dešti a větru se do nás trošku pouští zima. V sedle toho máme již plný zuby, zobeme alespoň krusli. I přes vyloženě hnusné počasí jdeme na vrchol. Je to hromada velikých šutrů, mezi kterými se taknějak motáme. Trvá nám to od místa, kde jsme svačili, asi 40 minut. Nahoře zjišťujeme, že je to jen vedlejší vrchol Vi..... Přesto děláme již vrcholové foto, na hlavní vrchol se již nevydáváme, to nemá smysl. Úplně vyčerpaní přicházíme zpět do Ronbasbru, jsme mimo jiné promoklí až na kost. Těch posledních 5 km k autu je nekonečných. Když konečně dorazíme, schodíme ze sebe vše, co je promočené a prosíme autíčko, ať už začne topit:) Zapomněli jsme na závoru, kterou pouze ve slipech vybíhá zvednou Honza. Informujeme se, kde se právě nachází Pavel a Bára a vyrážíme za nimi, směr Lomm. Dnes budeme spát zase po čase luxusne:), pronajímáme si totiž chatku za 450 NOK. Večer kalíme, kecáme až z toho zapomeneme usušit boty!:(
Den 6, čtvrtek 14.srpna 2003
 Ráno opět prší, sakra! Probouzíme se asi v pul 10, balíme věci a ve 12 vyrážíme na Geiranger. Cesta je dost náročná, samá serpentýna a samozřejmě déšť. Cesta vede krásným údolím řeky Otty. Škoda jen, že je tak ošklivo! Na Geiranger přijíždíme v době, kdy je celý zahalen do mlhy:( Něco málo jde však i přes mlhu a déšť vyfotit. Rozhodli jsme se, že dál budeme pokračovat po Trolí stezce. Jedeme tedy trajektem přes fjord do Linge. Zde však zjišťujeme, že je dnes Trolí cesta zavřená z důvodu deště - to nám řekli fakt brzy:) Dlouho rozmýšlíme co dál, Pavel s Bárou se rozhodnou pro Trondheim a my se rozhodli pro cestu zpět přes fjord k Josterdalsbreenu. Jedeme tedy trajektem do Strandy a do Strinu. Večer kempujeme kousek za Loenem, spíme zase v autičku:) Zjišťumeme, že jsme zapomněli pivo v chatce v Lomu - to bude mít někdo radost, až najde v ledničce vychlazenou Plzeň:)
Den 7, pátek 15.srpna 2003
 Prší!!! Budíme se asi v 10:00 Jedeme do Oldenu zjistit předpověď počasí, info kancelář má však zavřeno. Vracíme se tedy do Loenu, kde teprve teď snídáme. Místo info budky tam je jen info tabule, takže aktuální počasí bohužel nezjistíme. Necháme se na cedulích ale nalákat na ledovec Kjenndalsbreen. Cesta vede úžasným údolím se zeleným jezírkem a vodopády. Vše důkladně fotíme:) Na konci cesty zjišťujeme, že tudy cesta nevede! Kvůli dešti zavřeno. Vracíme se tedy do Loenu a odtud vyrážíme na jiný ledovec a to Brigsdalsbreen. Údolí je podobně skvělé! Zhruba 2 km před ledovcem je pro turisty připraveno parkoviště (40 NOK). My jsme zaplatili pouze 20 NOK, protože nám nějaký belgičan prodal svůj celodenní lístek za půlku - šetřílci:) Převlékáme se a zabezpečujeme proti vodě a vyrážíme k ledovci. Jsme úplně překvapeni, protože je to bezkonkurenční záležitost. Snažíme se k němu dostat ze všech stran, jdeme po moréně co to dá. Občas nám i dost velký kameny ujedou pod nohama a Honza se dokonce i zraní (malé škrábnutí na ruce), ale stojí to prostě za to! Ledovec má nádhernou tyrkisovou barvičku a skládá se z miliónů krystalků. Fotíme, mokneme, ale dneska nám to ani moc nevadí!
Den 8, sobota 16.srpna 2003
  Neprší!!! Vyrážíme tedy směr Lom, kde nacházíme skvělé odpočívadlo dokonce i se sprchou. Procházíme Lom, fotíme moc pěkný dřevěný kostel a jdeme do informačního střediska. Další cíl naší cesty je Spiterstulen. Cesta vede placenou silnicí (50 NOK). Když zjišťujeme info o cestě, předjíždí nás Hyundai 4x4. Ještě jednou se s ní setkáváme a to tehdy, když zapadne do bažiny v půlce cesty. Na tomto místě potkáváme Čecha - Jirku. Hnedka se s námi dává do řeči, prostě krajan!:) Je to moc pohodovej týpek! Dává nám rady, kam se dá v údolí jít a kde je co zajímavého. S jeho pomocí házíme na kraj bažiny 2 velké šutry a pokoušíme se přejet místo, kde Huyndai beznadějně leží na břiše:) Super, Škoda Felicia to zvládla!
Spiterstulen je úžasný!!!
Konečně vidíme soby a to dokonce bílé. Navečer se ještě vypravujeme na místní ledovec, kde zkoušíme mačky a cepín. Večer jdeme sbírat resp. kosit houby. Jirka (náš nový známý) nám z údolí přiváží úplně křupavý chlebík, tak baštíme. Spíme v autíčku, je tu ale pořádná zima, něco kolem 0.
Den 9, neděle 17.srpna 2003
 Vstáváme v 9 a chystáme se na Galdhopiggen. Nahoru jde spousta lidí, potkáváme i bandu Čechů. Výstup je hodně strmý, nejdřív pěšinou, poté kameninovým polem, potom sněhem:) V půlce cesty začíná pršet, stahují se mraky. Každý kopeček, který před sebou vidíme, považujeme za vrchol Galdhoppigenu. Je tu spousta sněhu, déšť naštěstí ustal. Na vrchol vystupujeme v cca 17:30. Nahoře je mlha a alespoň 3 metry sněhu. Dáváme si čaj (30 NOK) a mezitím co oddychujeme, mraky se rozcházejí a otevírá se nám nádherný výhled na Jotunheimen a okolní hory. Je to krááása! Poté, co uděláme asi "tisíc" fotek, se rozhodneme k sestupu. Kloužeme se po sněhu, občas nás zabrzdí závěje až po pás. Na pvním předvrcholu sundáme na chvíli batohy ze zad a sluníme se. Další sestup je docela dost náročný, Honzu začíná bolet koleno:( S vypětím všech sil scházíme do údolí. Máme toho oba dost, ale byl to fakt úžasný zážitek. I přes to, že se zdálo, že dole padneme do postele a hnedka vytuhneme, síly se najednou objevují a my ještě vyrážíme na sraz s Bárou a Pavlem v Gaupne.
Den 10, pondělí 18.srpna 2003
 Dojíždíme Rybákovi, se kterými jsme se minulý den již nesetkali. Nakonec byl změněn cíl srazu z Gaupne na Viku. Jedeme společně směr Voss, zastavujeme něco na zub (hnusně zelený banány a výborný houstičky - 1,50 NOK). Kromě kostela ve Vossu nic není, snad jenom hezký park s jezerem. Dál vyrážíme do Bergenu, kde se marně snažíme najít místo na kempování a koupání. Není tu nic vhodného, kromě Arboretu. To je však "botanická zahrada", takže si nakonec netroufneme zde zakempovat. Hledáváme tedy dál, pro změnu začíná pršet. Nakonec zůstáváme v kempu Lone za Nesttunem (135 NOK za stan). Strašně celou noc prší a fouká vítr.
Den 11, úterý 19.srpna 2003
 Ráno se za deště vydáváme do Bergenu. Parkujme v místním parkovišti P-HUS, později se ukáže, jaká to byla blbost, protože za to platíme 120 NOK:) Jdeme na rybí trh, kde kupujeme výborného grilovaného lososa (55 NOK za 1/2 kg), grilovaného sledě (10 NOK) a 1/2 kg atlantických a fjordských krevet (60 NOK). Ještě nás tu zláká placička ze smaženého rybího masa (12 NOK) a výborná sladká švýcarka (12 NOK). Obhlížíme město, na střídačku prší a neprší:( Bergen je příjemné rybářské městečko.
Den 12, středa 20.srpna 2003
 Dojeli jsme z Bergenu na Hardangerviddu. Po cestě jsme jeli trajektem (74 NOK), pořád nám pršelo. Zastavili jsme v Eidfjordu a rozmýšlíme, co dál. Jedeme do nitra nár. parku a spíme v autě v Diravutu. Když jsme se šli zeptat na cenu 2 lůžka, řekli nám 1 200 NOK.
Den 13, čtvrtek 21.srpna 2003
Den 14, pátek 21.srpna 2003
|
