Z naší svatební dovolené sice nemáme deník, ale to neznamená, že není co psát. Pro někoho to možná bude inspirace, jak to udělat jinak ;). Pobyt na Isle of Wight už možná nebude tak čtenářsky atraktivní, protože to byla jen samá kalba. Ale je tam moc pěkně a návštěva stojí za to.

Den 1, středa 15. června 2005

Zítra se ženíme a vdáváme, to je hukot! A my jsme v Praze, obřadní síň v Horshamu, 1300 km daleko a zítra ve 12:00 (SELC 13:00) nás tam budou čekat. Inu, stihnout to musíme. Bylo by trapný zmeškat vlastní svatbu :). Ráno tedy vyrážíme zařídít poslední záležitosti. Hlavně jedeme pro krabici koláčků a kytky. Všechno se daří a odpoledne nakládáme auto a frčíme do Wiesbadenu. Snad jsme na nic nezapoměli. Po cestě se učíme slib, který budeme muset při obřadu vymrsknout. Dostali jsme manuál, jak to bude probíhat a co budeme říkat. Jitka z toho má vítr, ale za chvíli to umíme. Obřad jinak probíhá stejně, jako u nás. Jen neřekneme ANO, ale ty sliby. Ale k tomu až později. Navečer jsme ve Wiesbadenu, kde na nás čeká Vláďa s Leonou. Původně jsme si chtěli trochu zdřímnout, nakonec na to není čas. Skládáme věci do auta, pro 4 lidi to není snadná věc ani pro megakufr krátké Octavie II. Nakonec to tam narvem a kousek po půlnoci odjiždíme směr Calais.

Den 2, čtvrtek 16. června 2005

Svatební den. V noci jsme letěli přes Německo a Belgii jako vítr. V Calais jsme byli o skoro 2 hodiny dřív, než nám jel trajekt. V autě jsme se trochu vyspali, bylo to v pohodě. Na moři nebyly takový vlny, jako minule, v 7 UK času jsme v Doveru a jedeme po dálnici na Londýn, po orbitalu a potom na jih do Horshamu. nervozita stoupá, jsme ale v dobrý náladě. Říkáme si, že jsme to zařídíli dobře a ted už i když nic neuděláme, budeme to mít za 3 hodiny v kapse. V Horshamu nás vítá John, chvíli debatujeme a pak se jdeme připravit a zkrásnit :). Ještě si zopakovat slib a můžeme jít na věc. Před 12ctou vyjíždíme k obřadní síni, a potom už je to mazec. Chvíli čekáme v takový místnosti jako je u nás u doktora, klasická čekárna. Za chvíli nás vezme žena, která nás před měsícem registrovala, do obřadní místnosti. Říkáme si, že to bude jen nějaký ověření totožnosti a tak. Platíme 40 liber poplatek a bez velkých prodlev to rozjedou. Za chvíli přijdou svědci, slib jeden, druhej, prstýnky, pusa a je to!. Wow, jsme manželé. Podepisujeme se do knihy a na oddací list. Procedura s oddacím listem je mimořádně rychlá, zatímco nás jedna žena oddává, druhá to mastí do knihy a oddací list potom vytrhne jako účtenku v obchodě a předá nám ho. Jdeme si tak důležitě po schodech z obřadní síně s obálkou v ruce. Super! Fotíme se a přesouváme do klasickýho anglickýho pubu Black Jug. To místo má osudový význam i pro Leonu a Vláďu, takže je výběr jasný. Dáváme si pivko a něco k jídlu, voláme domů a tak. A jsme šťasný jako blechy. Po noční cestě, obřadu a 3 pivech jsme na kopr. Jdeme spát, aby jsme byli fresh na večeři s Johnem a Damini. Pozvali nás do typického country-housu The Red Lyon. Je to moc příjemná restaurace, výborný jídlo a atmosféra. Ochutnáváme místní pivo, plzeň to není, ale ujde.

Den 3, pátek 17. června 2005

Čeká nás výlet do Londýna, především na Ministerstvo zahraničí, kde nám musejí dát apostilu na oddací list, aby nám ten glejt uznaly český úřady. Damini nás vzala na předměstí Londýna, dál jedeme vlakem až na Victoria station. Procházíme město, docela dobrý, jen moc velkej chaos a hluk. Ministerstvo je hned vedle Trafalgal square. Blbý ale je, že je tam lidí jak opic, samej černoch, arab a my. Dostáváme lísteček s číslem a snažíme se porozumět zvukům, kterými čísla vyvolávají. Každopadně je to tak na 2 hodiny. Jdeme tedy do národní galerie na obrázky, okukujeme náměstí a pak se radši vracíme. Když se na nás dostane řada, týpek si vezme 10 liber a naše dokumenty. Asi za půl hodiny zahuhlaj z okýnka na druhý straně naše číslo, kupodivu nám vracejí správný papír s požadovanou apostilou. Paráda, máme to. Jdeme městem až k London Eye (to je to ruský kolo, velikánský), kde se vykempujeme v parku. Je tam spousta lidí, živé sochy a různý jiný atrakce. Čekáme na L&V, město už nás moc neláká (jako obvykle). Zpět jedeme metrem (aby jsme si to taky vyzkoušeli), ale je to podstatně větší otřes než v Praze. Málo prostoru, moc lidí a vedro. Z Viktorie jedme zase vlakem, Damini nás bere do Horshamu.

Den 4, sobota 18. června 2005

Ráno jdeme na prohlídku školy Christ's Hospital. Je to hned naproti, areál je perfektně udržovaný, všechno čisté a uklizené. Jitka je nadšená, fotí jako o závod. Čekáme hlavně na nástup studentů, který mají každý den. Je to teda vlastně zakončení výuky, ale efektní to maj. Hraje hudba, školáci pochodují v útvarech. Chtěl bych to vidět tady :). Všichni jsou v uniformách, vypadá to fakt dobře. Odpoledne potom jedeme společne na Isle of Wight, kde má John cottage. Trajekt jede s Portsmouthu, na IOW je to jen kousek. Vjezd na trajekt je hustej, najede se na šikmou plochu, která se potom narovná a auta najedou i pod ní. Je nádherné počasí, na Anglii a Channel určitě. Přistáváme ve Fishbourne. John nám napsal, jak se dostaneme ke cottage, je to prý easy. Ztrácíme se hned za Newportem. Měl tam být nějaký most přes řeku, potom sjem zjistili, že to bylo jen takový zábradlí a tak jedeme úplně jinam. Když dojíždíme až na jižní konec ostrova, je na čase koupit mapu. Nevíme totiž ani jak se to místo jmenuje, a to se blbě ptá domorodců. Mapa pomohla, nakonec nacházíme cíl. Mají z nás srandu, jak jinak. Zato máme projetej skoro celej ostrov. Večer grilujeme, popíjíme vínko, debatujeme.

Den 5, neděle 19. června 2005

Jedeme na výlet na jižní pobřeží ostrova. Je to u Saint Lawrence a je to známý asi jen místním. Pobřeží je ale krásný, jako někde ve středomoří. Děláme krátký okruh, fotíme. Při cestě zpět se zastavujeme ve sklárně , prý vyhlášené svými výrobky. Na oběd jedeme do Ventnoru do restaurace na pobřeží. Je hned u pláže a zařízená v námořnickém stylu. Kupříkladu hned vedle stolu máme lodní hajzl. Tak snad ho nebudeme potřebovat. Vaří skvěle, i když je to opět typická anglická kuchyně a hlavně výběr. To je taková anglická specialita, ve všech restauracích (teda alespoň v těch, kde jsme byli) mají v podstatě to samé. Saláty, hamburgery, sandviche, nějakou rybu a steak. Dost zvláštní jsou i kombinace, obvykle bije do oči nesoulad chutí. Např. zapečená ryba v misce, nahoře bramborová kaše, sýr a k tomu ... hranolky. Dobrý to ale je. Po obědě se sluníme na terase a potom jdeme podle pobřeží. Je odliv a moře vyvrhlo na břeh pěkně hnusný chaluhy a jinej bordel. Na pláži se nedá dni chodit, natož ležet. Vyhříváme se na kamenech, tlacháme. Potom nás ještě John a Damini vedou do botanický zahrady, už máme ale výletů docela dost. Dáváme si ginger beer, což je zázvorová limonáda. Je sladká a ostrá, pálí asi jako brutálně silnej tonik. Cítím to ještě ráno :). Večer odjíždějí naši hostitelé, zůstáváme sami. Zase grilujem, kalíme atp.

Den 6, pondělí 21. června 2005

Dnes nemáme žádný velký plány. Jen relaxovat, popíjet pivka a vínka, hrát bedminton a nic nedělat. Nakonec ale jedeme na severní pobřeží do městečka Ride. Je zrovna odliv a protože je moře mělké, zmizí hodně daleko. Brouzdáme se v teplý vodě a sbíráme škebličky. Sběračů je tu víc, je nám ale divný, že to jsou důchodci s igelitkama. Potom zjišťujeme, že v písku jsou i živý škeble a lidi si je asi sbíraj k obědu, asi jako když u nás jde někdo na houby. Fotíme kde co, nakonec nás napadne naaranžovat prstýnky do mušle a vyfotit je pod vodou. Máme strach, že nám je vezme proud a ztratí se v písku. Jeden teda hlídá, druhej fotí. Docela se to daří, jsme nadšený. V písku se při odlivu vyválely takový žížaly pískový, nechápeme, jak je to možný a jak držej pohromadě. Moře už je vidět jen v dálce, lidi na pláži musí jít asi 300 m, než se dostanou do vody. Zato se v prohlubních krásně prohřála mořská voda, jen ryby se tam žádný nechytily. Škoda, měli bysme něco na večerní grilling. Dáváme si alespoň zmrzku a jedeme zpět.

Den 7, úterý 22. června 2005

Tak z tohohle dne si toho moc nepamatuju. Ne, že bysme tak chlastali, ale asi se toho moc nedělo. Jsme 5 dní manželé, zatím dobrý ;). Myslím, že jsme jeli na nákup, protože došly piva. Odpoledne jsme se oblíkli do svatebního a fotili jsme do alba. Lehce nakalený, takže to byla docela sranda. Je furt krásně, lepší počasí jsme si vybrat nemohli. Večer jako vždy grilujeme.

Den 8, středa 23. června 2005

Máme v plánu výlet, flákání bylo dost. Vyrážíme na západní část ostrova směrem k Freshwater. Prý jsou tam pěkné pláže, je vedro, bude to super. Chceme také vidět nejzápadnější cíp ostrova, skály The Needles. Jedeme podle pobřeží, v dálce vidíme výběžek mysu. Z Freshwater je to trochu motanice, nakonec parkujeme na konci silnice, je to tam ale jak u zábavního parku, samý autobusy a mraky lidí. Krátkou procházkou jdeme k Needles, fotíme. V dálce je vidět anglické pobřeží. Na mysu je muzeum, chtějí ale asi 4 libry a na to, že jsou tam jen 4 děla a vidět to samý, je to dost. Vracíme se stejnou cestou a zastavujeme u pláže. Je tu improvizované luční parkoviště, kupodivu s parkovacíma hodinama :). Platíme za 3 hodiny, ať se můžeme pěkně poválet. Písek je jemnej a hlubokej. Hned se ženeme do moře, voda je ale pěkně studená. Když se to ale přemůže, je skvělá. Je zase silný odliv, moře před náma úplně utíká. Odpoledne si zajedeme na jídlo do Godshillu. Pěkná restaurace (na naše poměry), ale neobsluhuje se tam. Musí se jít k baru, objednat co chceme a donést si to. Ale nijak to nevadí. Dáváme si anglický speciality, Jitka jacket potato (brambora tentokrát se sýrem a slaninou), já rybu smaženou, Leona něco jako guláš (to teda nečekala :) a Vláďa lososa. Všechno je dobrý, k tomu růžový víno, jsme spokojený. Večer pořádáme velkou grilovačku a pitku, ostatně jako pokaždý :).

Den 9, čtvrtek 24. června 2005

Dopoledne dlouho spíme a nic neděláme. Odpoledne jedeme na poslední neprozkoumanou část ostrova, a to do Newportu. Je to takový správní středisko ostrova, hlavní město :). Začíná se lehce kazit počasí, asi bude pršet. Jdeme na kafe, za chvíli je déšť tady. Spíš teda bouře, průtrž mračen. Najednou jsou ulice spíš na kajak než na procházku. Schováváme se v krámech, za chvíli je to OK. Město má zvláštní atmosféru, je tam patrný mix ostrovních zvláštností a starého anglického města. Příjemný výlet na konec dovolené.

Den 10, pátek 25. června 2005

Končí nám dovolená a je první den opravdu hnusně. Takový to typický anglický počasí, mlha, jemný déšť a tak. Ráno brzo vstáváme a balíme, trajekt nám jede v 8 ráno. Fotíme si domek, nakládáme auto. Hodně jsme toho ale vypili a snědli a hlavně nevezeme kytky, který byly na složení do kufru náročný. V průlivu mají manévry vojáci, až doma zjišťujeme, že to byly přípravy na oslavy 200 let od bitvy u Trafalgaru. Škoda, nemůžeme tu být. Jedeme na dálnici a stejnou cestou do Doveru. John nás upozorňoval, že cesta po okreskách je výrazně bližší, ale trvá mnohem déle. V Doveru máme chvíli času, procházíme město, jdeme na kafe a tak. Přes Belgii je vše ok, snad jen že nám došel benzín a nemohli jsme najít benzinku. S těma je pro našince problém všude, tolik jako u nás jich nemají nikde. Nakonec na poslední smrad z nádrže pumpu nacházíme. Večer se necháváme pozvat do sushi baru ve Frankfurtu, pěkný zážitek. Rozhodujeme se jet domů, chceme mít cestu za sebou. Po půlnoci jsme doma. Spokojení novomanželé :)