Výpravu do Tater jsem plánoval neskutečně dlouho. Všechno začalo skutečností, že Jitunka byla vyslána na služební cestu do USA na 3 týdny. To je samo o sobě perfektní, ale co já tady? Vymyslel sem si teda Tatry, konkrétně jejich přechod od východu na západ. Nenašel se nikdo, kdo by chtěl jet a nebo měl čas a tak jsem vyrazil sám. Ono to bylo pravděpodobně nejlepší řešení, protože nekoho přemluvit a pak poslouchat, jak je to težký atp. se mi moc nechtělo. Úsporu dovolené zajistily svátky v ČR, to bylo taky příjemný. Předpověď počasí hlásila tlakovou výši po celý týden, nic lepšího si nelze přát. Zbývá tedy dohledat spojení, zbalit batoh, vyměnit cizokrajnou měnu a vyrazit. A protože se nám podařilo výborně splnit školní plány, vyrážel jsem s klidným srdcem a očekáváním skvělého týdne.

Plán akce byl následující. V neděli večer sednout na vlak a ráno vystoupit v Popradu a objet hory autobusem do Ždiaru. Odtud přejít Belianské Tatry, potom hlavní masiv až k Popradskemu plesu. Potom jit na Koprovské sedlo, možná na Kriváň. Skutečnost byla pochopitelně jiná, jak už tomu v takových případech bývá. V zásadě se ale trasu podařilo splnit, až na polskou část Tater, ta nás čeká jindy. Akci hodnotím jako maximálně zdařilou, Slovensko prostě nezklame. Bylo tam všechno, vysoké hory, sníh, lezení po skalách i pohodové chaty. Co si víc přát. Ale dost tlachání ...

Celý výlet je popsán v deníku z cesty , hromadu fotek najdete v galerii zde. Většina je jich dělaná mjuckem 400, co mi půjčili Leona a Vláďa (moc děkuji, zachrálnili jste mě!), některé méně kvalitní telefonem SE K750i. Popis tras, mapky, náročnost výstupů a různé další postřehy najdete v sekci informací.